NIKOL WRITES_______________ FOOD______________ BEAUTY_______________ OTHER

Změna je život

6. dubna 2018 v 11:42 | Nikol |  Nikol writes
Musím se přiznat, že téma týdne mne tentokrát opravdu "pobavilo". Právě jsem totiž po třech letech doma, bez práce.
Jestli se ptáte, jak se tohle všechno může stát, ráda Vám odpovím...

Jsou určité situace, chvíle a momenty, při kterých vám dojde, že takhle teda ne. V mém případě tahle poslední "kapka" nastala asi tak před třemi měsíci v práci. A najednou se mi vše projevilo docela jasně.
Tak tudy cesta nevede milá zlatá, tohle neni pro tebe. Utíkej, co ti nohy stačí.
A tak jsem dala jsem výpoveď.
Troufám si říct, že tohle nebyl tak ani krok, ale obr skok někam do hloubky. Neměla jsem jistotu zaměstnání, peněz, budoucnosti, ale i přes to, jsem to udělala.
No a teď jsem tady. Sedím doma na gauči, piju čaj, koukám na televizi a přemýšlí, co mi tohle neznámo vlastně přináší. A víte co, jsem šťastná. Jsem klidná. Jsem spokojená. Nic Vám totiž nestojí za to, aby jste se vědomě ničili. Určitá změna vždycky bolí a je těžká. Ale pokud ji neuděláte, nic nezískáte a budete jen a jen strádat.
A tohle je Váš život, a vy chcete být šťastní a spokojení.
Ano, bude to trnité a ano, bude vás to něco stát, ale nebojte, vždycky se ukáže ten důvod "proč".
Nedělejte kroky do neznáma, dělejte kroky k poznání..

Hezký den, Nikol
 

Když přijde ale..

31. března 2018 v 10:52 | Nikol
Slovíčko ale.
Citoslovce, částice, spojka?
Na tom, pokud nejste někde v páte třídě, asi nezáleží.
Každý asi chápe, že slovo ale, značí nějaký odpor a nebývá moc oblíbené. Většinou totiž znamená nějaký problém, zápor, pochybnost.
Člověk se bojí, bojí se žít, protože se bojí právě toho obávaného ale.
Musíme si ale uvědomit, že tohle slovo nás ovlivní jen na tolik, na kolik si ho připustíme. Můžeme si s ním pohrávat. Vytvářet jeho velikost, důležitost.
Buďme pozitivní, veselí, štastní a " ALE" se nemusíme bát.
Ano, může se stát, že nás to pohltí a nebudeme schopni se přes to přenést.
Proto na sobě pracujme, snažme se a žijme přítomností.
V tu chvíly na ale nebude čas.

Nikol

Rozprava mého já semnou, OTEVŘENÝ VZTAH

31. března 2018 v 10:40 | Nikol |  Nikol writes
Debatní kroužek mé samé s mou osobou. Tentokrát na téma, OTEVŘENÝ VZTAH

Vítejte u dalšího dnešního článku a tentokrát přicházím s úplně novým formátem. Ráda bych si každý týden vybrala jedno relativně zajímé slovo, či sousloví a na to rádoby...debatovala. Snad se vám to bude do jisté míry líbit a budu ráda, když se mi ozvete s vaším názorem, nebo nápadem na slovo.

Otevřený vztah. V každém páru strašák, nebo dosažení slasti. Většinou ale, slasti jednostrané. Musím se přiznat, že tohle pojetí nemám moc ráda. Já si jako otevřený vztah představuji upřímnost, věrnost a fakt, že tomu druhému můžeme neskonale věřit. Když jsem se zeptala přítele, jestli si myslí, že máme otevřenej vzat, otočil se od počítače, hodil výraz ala jakože cože a řekl "tak já nevim jak ty, ale já zubařině fakt nerozumim".
Tak teda nevim, jestli by si neměl spíš zajít k ušnímu.

Když jsem tak přemýšlela nad různýma situacema, který by dokázaly, že ten otevřenej vztah fakt máme, napadaly mě samý takový neukázkový. Jako třeba...

Situace number one
Ptám se já:
Lásko, co si myslíš o tomhle tričku? Můžu v tom jet?
Odpovídá on:
Hm, dobrý,
Sice to má žmolky, máš ho docela dlouho, tady máš ňákej flek, ale víš co, já budu dělat že tě neznám!!

Situace number two
Ptá se on:
Myslíš že si můžu koupit ten novej xbox?
Odpovídám já:
Tak jako jsou to tvoje peníze, tvoje odměny, tvoje volba. Ale doufám, že si pamatuješ něco ze školy, protože si další měsíc vaříš sám!
( Nicméně to dopadlo tak, že máme xbox a já, jako kompenzaci jsem si koupila jednu kabelku, dvoje kalhoty, tak pět triček a miliardu kosmetiky. A jestli se ptáte, kdo vařil, tak nikdo. Protože nám na jídlo, nezbyly peníze!)

Definice "otevřeného vztahu " vlastně uplně neexistuje. Záleží na tom, co si pod ním dotyčný představí. Když se budete hodně nudit, a zadáte si tento pojem do googlu, nic vám to pořádně nevyhodí. Vesměs je to ale vztah, ve kterém si můžete dělat co chcete. Co chcete v tom smyslu, že budete spát s kým chcete. Jak ale vidíte, já jsem to celé pochopila malinko jinak. A protže mi to stejně nedalo, tak jsem v poklidném sobotním večeru začala rozesílat dotazy na kamarády, co pro ně znamená - otevřený vztah.
V první řadě jsem zjistila, že nelze položit otázku, bez bližšího vysvětlení. To znamená, že otázka - "Ahoj, co pro tebe znamená - mít s někým otevřený vztah znamená?" je špatně. Dočkáte se odpovědi - " Ježíš to ti to jako Milan navrhl??"
Takže je lepší psát něco v tom smyslu - "Ahoj, píšu článek na blog, mohl/a by jsi mi napsat, co pro tebe znamená - otevřený vztah"? Vyhnete se tak zajímavým otázkám a nevyhnutelným odpovědím.
Jaké odpovědi se mi ale dostaly, mě malinko překvapily. No, posuďte sami.

Láďa, 22 let,
"no vztah máš normální, ale š... i s někým jiným", ale můžeš mít normálně lásku, děti, společnej život atak"
Dáša, 16 let
"no prostě to znamená to že jsi ve vztahu ale pích.... i s někým jiným"
Klára, 21 let
"2 lidi buď partneri, nebo rodič a dítě atd který si můžou v celku dělat co chtějí mají k sobě nějaký vztah ale nevážou se a jsou k sobě otevření ale i k ostatním"
Ondra, 30 let
"
Pro mě to znamená, že spolu nežijeme, ale občas se sejdeme a vyspíme se spolu, jen tak, nezávazně..."

Když to tedy shrneme kolem a kolem, je důležité mít prostě někoho, kdo vás bude tolerovat. Nabízí se tady ale otázka, jak moc si v tom vašem vztahu - ať už je to parntner x partner, rodič x dítě, "kamarád" x "kamarádka" připustíte a jaké si nastavíte mantely. Dostatečně jasné a nepřekročitelné mantynely. Hranice mohou být velmi tenké ale také mohou mít dost široké rozpětí. Ale pozor, při porušení přichází bez milosti určitý trest. Ať už v podobě hádky, nebo třeba rozchodu.
Nejdůležitější je ale komunikace. Bez komunikace nelze tento otevřený vztah vytvořit, ať už ho chápeme jakkoliv...

Snad jste se prokousali až sem a článek se Vám líbil.
Mějte krásný Velikonoční víkend a těším se na Vás u dalšího článku.
Nikol
 


Jak jsem se zpekla

10. března 2018 v 11:21 | Nikol |  Food
Tak jsem zase měla minulý týden osvícení.
Tektokrát to nesouviselo s mojí psychickou stránkou, ale měla jsem chuť něco tvořit. Problém je ovšem v tom, že jsem levá jak šavle. A tak jediné, v čem se teoreticky mohu vyřádit je pečení nebo vaření. Další problém nastává v momentě, kdy se rozhoduji co vlastně vytvořím. V tomhle směru si zezačátku vždycky docela věřím, takže nějaká bábovka u mě nemá šanci. Tentokrát jsem ale ještě zvýšila level. Koukala jsem po receptech typu - raw (čti rooo), low carb (lou karb, a ne, neni to krab), paleo a podobně.
Měla jsem chuť na něco hrozně dobrýho, něco, co bude vypadat dobře na instáči a něco, co bude jíst i ten můj. Takže. Volba padla na low carb bounty. No taková ta super tyčinka s kokosem politá čokoškou. Popravdě, nevím zásady low carb stravování a mohu teď upřímně říct, že by asi to ani nebylo nic pro mě. Každopádně. Přelouskala jsem seznam ingrediencí, všechno jsem měla doma, takže nebylo na co čekat.
Začeme spodní vrstvou psaly. Mandle, kokosový olej, kokos, kakao a vajíčka. U těch vajíček byla poznámka, že by měly být od šťastných slepiček. No nejsem si jistá jak se u slepic projevuje pocit štěstí, ale chodit si v hovnech, jíst trávu a potom se nechat zabít na polívku, obšťastní asi každého.
A,první problém. 40 g kokosového oleje. Nemám kuchyňkou váhu. A tak jsem spoléhala na svůj kulinářský instinkt a prostě hrábla lžící a doufala, že mi to v troubě nevzplane. Když jsem všechno mixovala na nejvyšší otáčky, mixer udělal zvuk připomínající křupnutí při otevřené zlomenině. Rozhodla jsem, že je čas všechno vyndat a nakydat (doslova!!!) do pečící formy vyložené papírem. Po třista nadávkách a vystřídání tak 4 dalších kuchyských propriet jsem dokončila proces výroby korpusu.
Další zmatek nastal ve chvíly, kdy jsem se dočetla, že na tuto vrstvu, přijde další vrstva. Už jenom jak to píšu, jsem zase vzteklá jak pes. To byla ta vrstva kokosová, že...
To nevadí že kokos byl v té spodní vrstvě. Kokosu není nikdy dost. Kokos totiž vládne světu.
A zase ta gramáž. 150 g. Koukám na ten sáček a přemýšlím, kolik to zase tak může být. A tak vysypu všechen obsah do mističky. Však ono se něco stane. Do toho přišla cca celá pixlička kokosového mléka, a zase, oblíbený kokosový olej. (Joo a vanilkové aroma, ale tohle doma nevedu.)
Jenže. Při pečení tohohle.....čehosi, jsem se utvrdila v tom, že mám asi problém. A to je ten, že nejdřív čtu jen začátek receptu a v procesu pečení dočítám zbytek. A tohle si mi zase vysmtilo. Přečetla jsem si totiž, že takhle vrstva se musí jaksi "svařit"... A tak jsem všechno přehodila zase do kastrolku a vařila. Svářela. Míchala. Čuchala něco divného a začla se vztekat. Mezitím se mi v troubě pekla ta vrstva spodní. Když jsem svařila cosi kokosového, vyndala jsem pekáček z trouby a četla dál. " Před tím než začnete svářet kokosovou vstvu nechte spodní vrstvu nechte důkladně vychladnout".
Tak to si dějal.....sranda, žejo.
Venku zrovna bylo asi -5 stupňů, takže jsem na zkušenou hospodyňku pekáč šoupla na okno. Ven.
V duchu jsem se modlila, jestli by si nějaký ptáček čirou náááhodou nedal cosi, připomínající Karpaty pro své úchvatné hrboly a vůni, jako když trouba začne stávkovat. Kokosová vrstva musela počkat. Po půl hodince se mi zdálo vše dostatečně studené, vychladlé, uleželé, odstáté, svařené. A tak jsem začala proces patlací. Propriety, které byly využity v předchozím procesu, jsem musela umýt a a využit znovu. Už mi malinko cukalo oko, ale věděla jsem, že blížím ke konci. Pekáček jsem opět šoupla na mráz, protože si předtím absolutně nestěžoval.
Jako poslední, měla přijít na řadu vysokoprocentní čokoláda. Ta, co byla v šuplíku. Tam, vespod, aby ji nikdo nenašel.
"Lááááskooooo, neviděl jsi někde tu hořkou čokoládu??"
"Myslíš tu, jak byla pěkně hnusná?"
Děkuju pěkně. Tak to mi stačí. Beru čokádu na vaření, házim ji do mikrovlnky, rozheřívám, nakydám na spodní vrstvu, kokosovou vrstvu, vychladlou nevychladlou a jdu si udělat kafe. Jestli je low carb, vegan nebo free style mě vůbec nezájíma.
I v těch minus 10 to tuhne asi tak 200 let, což znamená, že se někde stala chyba.
Když už je konečně druhý den ráno, čas snídaně, přichází ten očekávaný moment. A to je fotka na Instagram. Jenže. Vyfoťte fotogenicky něco, co vypadá, jako když už to někdo někdy jedl. A ani mango nakrájené jako od Gordona Ramsayho to moc nezachránilo...
No a jestli se ptáte na chuť. Po tom, co mě začali svědit uši ( mě se takhle projevu alergie na potraviny) jsem se zařekla, že už nikdy neupěču nic jinýho než vyzkoušenou bábovku, z mouky, cukru a mlíka a budu mít klid.
Bylo to suchý, málo sladký (ona tam byla ještě stevie žejo, ale inteligentě ji tam nikdo nepřidal) no a můj se na to podivaj stylem " kočičko, tohle si žer sama".
A tak jsem z toho sežrala tu velmi kvalitní čokoládu navrchu a pak jsem si to lámala do jogurtu na malý kousíčky, protože jedině tak se to dalo.
Alespoň jsem měla celý týden co snídat.
No a jestli se ptáte, jaký měla fotka na instagramu úspěch, tak žádný. Když k tomu nemůžu dát hešteg lowcarb nebo cukrfree nebude to in. Takže jsem tam nic nedala, na instagramu se totiž nelže, no ne??!

(Kdyby Vás zajímal původní recept, tak vám ho sem nedám, nebudu přeci dělat REKLAMU!!??)



A tímto se s Vámi loučím, užijte si krásný víkend, upečte něco dobrého a hlavně klid!
Vaše Nikol

Pojď, dáme si čelenž, Poznej sám sebe

3. března 2018 v 21:36 | Nikol |  Nikol writes
V minulé článku jsem naťukla cosi, jako challenge. Je to teď takové moderní, často používané slovo. Nicméně to vystihuje přesně to, co se budu snažit dělat. Protože jsem plánovací typ a ráda si všechno hezky nalajnu, budu to provozovat i v tomto případě. Ty
Takže abych to celé nějak popsala. V poslední době se snažím, abych svůj život pořádně prožívala, ne jenom přežívala. Vychutnávám si ty šťastné okamžiky, dělám si radost, věci si nevyčítám. Je to velmi náročné, ale slibuji Vám, že čím víc se budete snažit se zdokonalovat sám v sobě, uvidíte výsledky.
Tuhle mojé čelenž jsem rozdělila do pěti oblastí. Jestli máte něco společného se školstvím, učitě tyhle oblasti nějakým způsobem poznáte. Cílem celého projektu je, smířit se sama se sebou, zdokonalovat se, zklidnit svojí mysl a tělo a naučit se třeba něčemu novému. Nedokážu absolutně říci jak mi to půjde, ale můžeme se o to společně pokusit.
Myslím si, že by mohlo stačit něco okolo 10 - 14 dní. Koupíme si nějaký hezký zápisník, který nám bude sloužit po celých čtrnáct dní jako náš nejlepší kamarád. Já jsem si koupila tenhle:

Do něj si můžeme zapisovat svoje veškeré myšlenky, poznatky, jídelníčky atd. POZOR! Když vám něco nevyjde, rozhodně to nevzdávejte, nebo nezačínejte od znovu. Má vás to poučit, vyzkoušet jak budete reagovat, nemá vás to nijak stresovat. Je jedno kdy začnete, můžete klidně i nějaké odpoledne. Nebo večer. Záleží jen a jen na Vás. Ale abych to tady moc neokecávala, jdeme na to.

Na začátku si sepište, Vaše dlouhodobé cíle. Může jich být nespočet. Od zhubnutí 15 kilo až po domečku na Bahamách. V průběhu těch dvou týdnů si můžete dalsí připisovat. Poté si dejte cíle krátkodobé. Ale pozor, musí to být něco, co je opravdu reálného dokázat. Tím pádem to nebude nic náročného. Jasně, můžete přitvrdit, ale přiznejme si, že asi uplně nestihnete třeba výlet do Holandska žejo. Ikdyž kdo ví :)
Když si dáte všechny cíle, je čas začít.

1. Tělo
- obden si zacvičit něco lehkého
- být co nejvíce času venku, zařazovat procházky
- jíst co nejvíce clean ( přeberte si sami, na jaké stravě se cítíte nejlépe, já budu volit co nejvíce rostlinou stravu, vyřadím lepek a laktozu, průmyslově zpracované výrobky a podobně)
- používat rostlinnou kosmetiku, když nemáte, co nejvíce zminimalizovat , ubrat jednu vrstvu z líčení, nebo se líčit co nejméně, smířit se se svojí přirozenou "krásou", kdo používá žehličku na vlasy - dát si půst!
( já si budu snažit vystačit s bambuckým máslem, růžovou vodou, micelárkou od urriage, krém na pleť od havlíka, sprcháčem od alverde, vlasy si budu mýt veganským šamponem z rossmanu a pastu na zuby se přiznám neřeším.., co se týče dekorativní, budu používat to co mám, zkusím ubrat linky na oči, ale zase více používat třeba rtěnky)

2. Psychika
- každý den 15 minut meditovat, na nic nemyslet, zklidnit hlavu a dýchat
- psát si deník, stačí krátce, vypsat vždy alespoň tři věci, z kterých máte za den radost, nebo se vám povedly
- snažte se po celých čtrnáct dní na nic netlačit, všemu nechat volný průběh (tzn. např. už dlouho se snažíte naučit háčkovat, ale za boha nemůžete přijít na ten grif. Vyprdněte se na to, a snažte se od toho co nejvíce odprostit. A až bude vhodná chvíle, zase si k tomu sedněte. Nebo - hrozně chcete chodit s tímhle klukem, ale on ne a ne asi Vás všimnout? Zkuste to nechat být. Uvidíte, že je to to nejlepší řešení)
- nekouřit, nepít alkohol, kávu, snažit se nekoukat na TV, omezit buď facebook, nebo instagram, popřípadně jinou sociální siť

3. Ten druhý
- snažit se lidem odpovídat upřímně, nelhat, s klidem říkat ne a nebavit se s lidmi, kteří vás nezajímají, nebo jsou negativističtí a nikdy vám nijak nepomohli, nebo jsou sebestřední, těmhle lidem upřímně říci, co si myslíte
- říkat lidem, že je máte rádi, udělat jim něčím rádost
- napsat někomu, komu jste dlouho nenapsali

4. Společnost
- navštívit nějakou společenskou akci - ples /výstavu/ kino/ divadlo/
- jít s kamarádkou, přítelem na brunch/ večeři/ oběd...
- přečít, začít číst nějakou knihu, nejlépe spojenou se školou, nebo tím, co vás zajímá, ale něco vás naučí
- vykašlat se na to, co si o vás ostatní myslí!!

5. Svět
- sepsat si, jaké země by jste chtěli navštívit a vyhledat na internetu, jak by jste to mohli zařídit
- určitě máte nějaký wish list materiálních věcí, které by jste si chtěli koupit. Sepište si to na papír, vždycky když vás napadne něco nového ke koupi. Stejně tak, když budete v nějakém obchodě a máte chuť si koupit něco nového, nejprve si to napište a až po těch ukončených čtrnácti dnech se na to podívejte a zvažte, zda to skutečně potřebujete. Když vás to nechá chladnými, vyprdněte se na to, když to stále chcete, kupte si to.
- zkuste šetřit, přemýšlet o penězích, neukupujte blbosti


Takže tohle jsou věci, kterých se budeme držet. Sama uplně nevím, jestli to bude reálné a splnitelné, ale můžeme si klidně ty dny prodloužit. Důležité je, nad tím alespoň popřemýšlet. A když si nakonci uvědomíte, nebo změníte alespoň jednu věc, bude to úspěch. Na konci si sepište, co všechno vám to dalo nebo vzalo. Co by jste příště udělali jinak a proč. Rozeberte si svůj život, vaše jednání. Poučte se. Rozhodně nevynechávejte svoje povinnosti.
Jak si to představuji já?
Den předtím si připravím jídlo na druhý den. Ráno si udělám vodu s citronem, když bude čas, dám si ranní jogu a sprchu,namaluji se, když ne, udělám to po práci. V práci se budu snažit dodržovat alespoň část všech zásad k ostatním lidem. Po příchodu domů půjdu na chvilku ven, můžete to spojit s meditací. Zacvičím si. Poté si dám nějakou večeři. Po večeři si dám sprchu, sednu si k "deníčku" a sepíšu si daný den. Připravím zase jídlo. Přečtu si nějakou knihu. Lehnu si do postele a už na nic nebudu myslet. Budu se také snažit, abych neměla žádné moc velké prodlevy. Tzn, že polehávání na gauči neexistuje. Čas jde využít smysluplněji.

To je z mé strany zřejmě vše. Sama jsem na sebe zvědavá. Začínám klasicky od pondělka, tak mi držte palce!
Jestli máte zájem, sledujte instagram - nikolwrites, kde se můžeme vzájemně podporovat a psát svoje zkušenosti
Hezký den a pevné nervy, přeje Nikol :)

Jak být spokojen sám se sebou?

3. března 2018 v 19:43 | Nikol |  Nikol writes
Zdravím všechny, kterým už tohle počasí leze krkem. Rozuměj, venku je zima jak v pr*eli. Modlím se alespoň za stupínek nad nulou!!
Musím se Vám přiznat, že mě takhle zima relatvině slušně vyždímala. Jak psychicky, tak fyzicky. Ikdyž svým způsobem mě každá část ročního období nějak dostane. Ano, to jsme my, ti citliví jedinci. Proto jsem se rozhodla, radikálně změnit svůj přístup k životu.
Myslím si, že v životě je hodně důležité to, cítit se dobře, být sám se sebou spokojený a neohlížet se za ostatními. Ono to slovní spojení, neohlížet se za ostatními, popřípadně na ostatní, zní velice jednuše. Ale když si to dostatečně přiblížite a popřemýšlíte nad tím, zas až tak jednoduché se od toho odprostit, to není. Kolikrát za den, otevřete jakoukoliv sociální síť a pomyslíte si něco, co začíná - ta se má, to je ale čůza, tyjo ale oni jsou....
A abych nelhala, přiznám se, že i já jsem s tím, občas i dosud, měla problém. Stále jsem měla potřebu se s někým srovnávat, závidět, komentovat a podobně. Okolo Vánoc, jsem měla rozhovor s mojí dobrou kamarádkou a uvědomila jsem si, že jsem hloupá. Nevím, jak přesně vám to popsat, Lidé, co jsou věřící by asi řekli, že měli prozření. Tak tomu říkejme třeba takhle. Od toho rozhovoru, ale ale snažím pomaloučku měnit svoje smýšlení. ( Pozor, neměním svůj život, jen svůj postoj k němu! )
A tak jsem udělala, pár radikálních změn v mém životě.
Určitě se ptáte, jaké to byly, takže se Vám budu snažit většinu z nich vypsat.

- dala jsem výpověď! ( K tomu bych měla krátký komentář. Já vím, že jsem ještě relativně mladá a nezkušená, ale rozhodně nejsem hloupá a vím, že tohle je opravdu radikální změna v životě. Jsem člověk, který má velmi rád řád, opakující se harmonogram a strašně nerada snáším změny. JENŽE! Vím moc dobře, že když nemohu podávat ty nejlepší výkony - jsem učitelka v MŠ, práce, dobře, vedení, mě neuvěřitelně stresuje, večer nemohu spát a nedělní večery jsou pro mě traumatizující, nemohu žít s tím, že dětem nedávám maximum. Takže zkusím prostě změnu a uvidíme. Třeba si budu sypat popel na hlavu, ale JÁ můžu řít, že jsem to zkusila! A ti, co tvrdí že to nejde, že v práci je to takové a makovéa věčně na něco nadávají, nemají dle mého názoru, moc právo si stěžovat. Protože každý má možnost udělat změnu! ) A když to udeláte, i za cenu chvilkové nejistoty, věřte, že on se ukáže důvod proč tomu tak bylo.

- neporovnávám ostatní, se sebou!

- snažím se být ke všem maximálně upřímná (tohle chce ještě hodně tréninku..)

- mám na všechno svůj vlastní názor, nenechávám se ovlivňovat druhými lidmi

- učím se říkat ne

- obklopuji se co nejvíc lidmi, kteří jsou pozitivní, berou život podobně jako já a ti, co mi za to nestojí, nebo pomlouvají prostě eliminuji, nestojí mi za to

- nekoukám na youtube, nesleduji ty, kteří mě nezajímají a koukala jsem na ně jen ze zvědavosti

- dělám si radost, jsem vděčná za chvíle, kdy je mi prostě dobře

- zbytečně se nestresuji, nadechnu, vydechnu...

- plánuji, myslím pozitivně, mám cíle, mám sny a každý den si je připomínám

- snažím se nekouřit

Takže to jsou moje dosavadní změny. Nebudu lhát, polovina z nich je pro mě opravdu náročná a každý den se učím víc a víc. Někdy to nejde tak jak bych chtěla. Někdy potřebuji víc času, si všechno pořádně rozmyslet. Ale věřte mi, že se cítím lépe.
A na závěr bych se chtěla přiznat, že jsem si sama pro sebe vymyslela takovou challenge. Ta se týká čtrnácti dnů v měsíci březnu. Bude to čtrnáct dnl, kdy změním jídelníček, zredukuji svoje věci, dám si i sociální předsevzetí a budu se snažit být co nejvíce šťastná. Jestli chcete, pojďte do toho semnou. Vše se dozvíte v dalším článku.
Hezký večer a schválně mi napiště, co si o tomhle všem myslíte.
Vaše Nikol

Miluju nákupy! (1)

9. srpna 2017 v 17:45 | Nikol |  Beauty
Achjo, už jsem to udělala zase.
Už jsem do toho zase spadla.
Prostě jsem opět provětrala mojí kartu.
A to docela hodně.
( Já tohle slovní spojení nesnášim, ale přijde mi, že ho používá moc a moc lidí a tak abych se čtenářům více přiblížila - jako proto abych aby byla dobrej blogger - tak ho sem šoupnu taky!)

Takže jako minimálně každý měsíc i já ráda navštívím naše české drogerky. Bezpodmíněčně na první místo patří dm drogerie.
Pak rossman, a pak někdo hoodně dole je Teta.
Nic jiného totiž tady u nás není.
A naopak na nic lepšího, nemám peníze. ( Nojo, jsem prostě učitelka, státní zaměstnanec, co byste chtěli)
Ale občas mě prostě chytí velká nakupovací mánie a jsem tam minimálně za litr.
( Pro někoho hodně, pro někoho málo )
Takže jsem vybrala pár věcí, které jsem koupila a chtěla bych Vám je ukázat a něco k nim připsat.

Malý človíček Vám předvede...

7. srpna 2017 v 18:25 | Nikol
No Tě pic. Je mi zima, bolí mě hlava, lepí se na mě nějaká červená hmota a právě me strčili pod vodu!
Drží mě něčí pěkně studené ruce, no počkejte já Vám ukážu.
Jenže neumím nic víc než řvát. Řvu fakt hodně, je mi zima.
Popsali mě čímsi, takže vypadám jak dalmatín. Škoda že neumím číst a ještě větší škoda, že neumim psát, já bych vám to předvedla, jak se to dělá!
Ne že si mě tady spletou nebo vyměněj!! To bych měla navždycky těžký trauma.
Furt je mi zima, prej jsem malinko fialová, ale to oni ještě nevěděj, že takhle barva se mi líbí a za pár let si s ní vymaluju celej pokojíček. Vlastně to dělám schválně, protože je mi furt zima. A ta věčná zima, ta mi taky zůstane.
Teď okolo mě všichni začli konečně něco dělat. Někam mě nesou. Řvu míň, nemám na to sílu a stejně mi nerozumí, protože jsou úplně hloupí.
Průser, položili mě do takový plastový průsvitný pece. Řvu víc, prej dobrá zpráva.
To by mě tada zajímalo, co je na tom dobrýho.
Jsem zabalená v divný dece, mam hlad, čůrám, čůrám a čůrám a jako vrchol mam na rukách ponožky!!?? Tak k ponožkám budu mít odpor, to už vím teď. Ale už je mi alespoň teplo.
Slyšim, že jsem "nedonešonec". Sice netušim co to znamená, ale mám z toho docela depky. Snad mě to nepoznamená.
Nevím proč, ale je mi nějak divně smutno, jako kdyby mi něco chybělo. Bříško mam plný, teplo mi je, je tu klídeček, všichni okolo mě skáčou, ale pořád to není ono.
No jasně, chybí mi ten uklidňující hlas co jsem těch 9 - v mým případě 8 - měsíců slýchavala. Chybí mi ta ruka co mě denně hladila. Chybí mi ta šňůrka co mě často krmila.
A tak řvu. Teď už fakt hodně. Hej, začnete se trochu hejbat zase vy v tom bílým plášti!
Když mě najednou konečne berou ty ruce, když mě konečně konejší ten hlas. Když mě konečně krmí ta hadička...počkat, to neni hadička, to je něco lepšího!!
Otevírám oči a vidím tu velikou hlavu. Teda matko, ty vypadáš. Oči rozmazaný, vlasy rozcuchaný, cejtim nějakej smrad. Težko říct, jestli jsem to já nebo moje stvořitelka.
Ale jsem šťastná.
Maminka je šťastná.
Tatínek je šťastnej.
Všichni jsme šťastný.
Maminka začala plakat a tak jsem začala taky. Už jenom z principu, abych se necejtila trapně. Když tu všichni tak řvou.
Tak a teď to teprv začne Mami, teď přijde to pravý vzrůšo.
Počkat, citím ještě něco. Něco hřejivýho, jako tady, tady napravo- nalevo, no dobře, strany mi ještě dělají problém, u tý věci, co dělá buch buch ,buch buch.

Už vím co to je.
To je láska.
To je láska mezi matkou a dcerou.
Láska, která bude trvat navždycky!
Miluji tě mami

Maska Garnier

6. srpna 2017 v 17:55 | Nikol |  Beauty
Nechala jsem se zlákat touhle novou textilní maskou od Garnier, která slibuje dokonalou hydrataci pleti až na 7 dní. A ještě to, že budete krášnější!
Cena 49 korun je dle mého názoru docela dost, ale rozhodla jsem se, že ji zkusím.
Maska ma dve "vrstvy". Prvni, pravděpodobně papírová, napustena čímsi, druha asi rádoby silikon??!! Vytáhnete masku, rozložíte, placnete na obličej a sloupnete tu druhou, modrou vrstvu. Prvni pocit nic moc, bylo to něco jako kdyz vas permanentně oblizuje pes , ale když si tohle odmyslíte, dostaví se docela příjemný pocit. Bacha ať vás nevidí druhá polovička, protože ta moje mi chtela přinést motorovou pilu a vyfotit mě. ) hahaha)
Nicméně maska hydratuje dobře, doba 15 minut se dá vydrzet a příjemně voní.
Pozor! Neochutnavát, je to hnus! Asi je vhodná spíše pro suchou až smíšenou pleť. Za mě tak 6/10
Jo, měla jsem jeste růžovou a extra velký rozdíl jsem nepocítila.

ZÁVĚR: Maska je opravdu docela příjemná, nic moc v ní dělat nejde, protože máte furt strach, že Vám spadne dolů, takže si opravdu užíváte čtvrt hodinky relaxace. Myslím si ale, že není nutnost ji využívat každý týden. Za mě je lepší investovat do nějakého kvalitnějšího krému. Ale splnila to, co slibovala.


Ze života páru, díl první, Pan pohádkář

5. srpna 2017 v 21:22 | Nikol |  Nikol writes
Můj partner se jmenuje Milan.
Je o deset let starší.
Má rád jídlo, nerad vaří.
Je opravdu pracovitý a věrný. ( Jak mě, tak své práci )
Není moc společenský, vlastně ani rodinný typ. ( Ve smyslu, že nemusí rodinné sešlosti apod, ale děti by chtěl)
Není absolutně náročný a vystačí si s málem.
Je hodný a ochotný.
Ale taky je dost upřímný. Někdy až příliš.

Jednou jsme byli u našich rodičů, měl malinko připito. Když má připito, rád polemizuje. Bohužel, nepolemizuje o počasí nebo počítačových hrách, ale polemizuje o politických situacích a kauzách v ČR, o srážkách ze mzdy kvůli daním, nebo o cené stoupajícího benzínu.
Když už jsem toho měla tak akorát a on byl někde v polovině svého názoru na " ty debilní a uplně blbý lidi v našem zastupitelstvu" jsem se zastala jedné ženy. Už jenom tak z pricipu že jsem vlastně už půlhodiny nepromluvila.
Tak jsme si vyměnili pár názorů a já neměla chuť se s ním nijak dohadovat, mu povídám
" No jo ty chytrej, tak teď tu o karkulce"
Chvilka ticha, přemýšlel. V duchu sem si řikala, jestli na mě vybalí to, zda chápu pointu té pohádky a už jsem si připravovala odpověď. Ale on se jen malinko usmál a já poznala, že teď přijde jeho trumf.
" Byla červená a držela dietu!"
Hahaha ha, hahaha ha, všichni se smějou, jenom já beru do ruky už třetí kremroly a rvu si jí do pusy.
Tak jo, tohle bylo zlý. Já nemůžu za to, že to prostě vždycky vzdám už po snídani!

Nojo, jenže to by to nebylo ono, kdybych mu to hned druhý den nechtěla vrátit. Chtěla, moc jsem chtěla, ale pořád jsem nemohla přijít na to jak.
Jenže vesmír je mocnej a tak se problém vlastně vyřešil sám.
Když ráno vstával do práce a měl trochu času, rád si zašíval svoje díry na montérkách. A že jich tam měl. Nevím jak to dělal, ale prostě tam každý den vyrostla další díra. ( Jo a to měl třeba každý dva měsíce nový) .
Milan má ve zvyku okamžitě montérky stahovat po příchodu z práce domů a převlékat se do tepláků.
Mimochodem, ty má až do těď, asi tak čtyři roky, a neni tam ani jedna díra!
A tak jako každý den, stahnul i dneska ty montérky dolu.
V prvním momentě, když jsem to viděla, jsem si myslela, že dneska šel na ostro. Nebo ho někde někdo o*el. Nebo že....já vlastně absolutně nevěděla co si mám myslet. On to taky nevěděl. Jen tam tak stál, koukal na toho svýho ptáka Ohniváka, koukal na mě, koukal dolu a nezmoh se na slovo.
V tu chvíly přišla moje chvilka!
" Prosimtě, teď ně, Červená Karkulka je dneska na dietě a nemá sílu"!
A s tekoucí slzou na oku, samozřejmě smíchy, jsem se otočila na podpatku a odešla si protrhnout plíce.


Ten pohádkář si samozřejmě přišil trenky k montérkám a za celej den si toho nevšimnul.
A od toho dne, se u nás pohádky nevypráví.

Vaše Nikol

Kam dál