NIKOL WRITES_______________ FOOD______________ BEAUTY_______________ OTHER

Malý človíček Vám předvede...

7. srpna 2017 v 18:25 | Nikol
No Tě pic. Je mi zima, bolí mě hlava, lepí se na mě nějaká červená hmota a právě me strčili pod vodu!
Drží mě něčí pěkně studené ruce, no počkejte já Vám ukážu.
Jenže neumím nic víc než řvát. Řvu fakt hodně, je mi zima.
Popsali mě čímsi, takže vypadám jak dalmatín. Škoda že neumím číst a ještě větší škoda, že neumim psát, já bych vám to předvedla, jak se to dělá!
Ne že si mě tady spletou nebo vyměněj!! To bych měla navždycky těžký trauma.
Furt je mi zima, prej jsem malinko fialová, ale to oni ještě nevěděj, že takhle barva se mi líbí a za pár let si s ní vymaluju celej pokojíček. Vlastně to dělám schválně, protože je mi furt zima. A ta věčná zima, ta mi taky zůstane.
Teď okolo mě všichni začli konečně něco dělat. Někam mě nesou. Řvu míň, nemám na to sílu a stejně mi nerozumí, protože jsou úplně hloupí.
Průser, položili mě do takový plastový průsvitný pece. Řvu víc, prej dobrá zpráva.
To by mě tada zajímalo, co je na tom dobrýho.
Jsem zabalená v divný dece, mam hlad, čůrám, čůrám a čůrám a jako vrchol mam na rukách ponožky!!?? Tak k ponožkám budu mít odpor, to už vím teď. Ale už je mi alespoň teplo.
Slyšim, že jsem "nedonešonec". Sice netušim co to znamená, ale mám z toho docela depky. Snad mě to nepoznamená.
Nevím proč, ale je mi nějak divně smutno, jako kdyby mi něco chybělo. Bříško mam plný, teplo mi je, je tu klídeček, všichni okolo mě skáčou, ale pořád to není ono.
No jasně, chybí mi ten uklidňující hlas co jsem těch 9 - v mým případě 8 - měsíců slýchavala. Chybí mi ta ruka co mě denně hladila. Chybí mi ta šňůrka co mě často krmila.
A tak řvu. Teď už fakt hodně. Hej, začnete se trochu hejbat zase vy v tom bílým plášti!
Když mě najednou konečne berou ty ruce, když mě konečně konejší ten hlas. Když mě konečně krmí ta hadička...počkat, to neni hadička, to je něco lepšího!!
Otevírám oči a vidím tu velikou hlavu. Teda matko, ty vypadáš. Oči rozmazaný, vlasy rozcuchaný, cejtim nějakej smrad. Težko říct, jestli jsem to já nebo moje stvořitelka.
Ale jsem šťastná.
Maminka je šťastná.
Tatínek je šťastnej.
Všichni jsme šťastný.
Maminka začala plakat a tak jsem začala taky. Už jenom z principu, abych se necejtila trapně. Když tu všichni tak řvou.
Tak a teď to teprv začne Mami, teď přijde to pravý vzrůšo.
Počkat, citím ještě něco. Něco hřejivýho, jako tady, tady napravo- nalevo, no dobře, strany mi ještě dělají problém, u tý věci, co dělá buch buch ,buch buch.

Už vím co to je.
To je láska.
To je láska mezi matkou a dcerou.
Láska, která bude trvat navždycky!
Miluji tě mami
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Já | E-mail | Web | 7. srpna 2017 v 18:42 | Reagovat

jeej, tak to ale napsané fakt mile
opravdu povedené :))

2 Eliss Eliss | Web | 7. srpna 2017 v 18:56 | Reagovat

Tak tento článek je perfektní, nějak tak to určitě chodí ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama