NIKOL WRITES_______________ FOOD______________ BEAUTY_______________ OTHER

Srpen, 3. | po měsíci v práci aneb

3. srpna 2017 v 22:03 | Nikol |  Nikol writes
Dnes jsem měla svojí pracovní premieru. Měsic jsem si doma válela šunky a opět došlo na velmi, velmi tvrdou realitu. Bohužel jsem ještě ke všemu chytla směnu, kdy vstávačka byla někdy kolem půl 5. Půl pátý je pro mě půlnoc. Půl pátý je pro mě snění o Majku Spiriovi. Půl pátý je čas si jít čůrnout, ale rozhodně to není čas na vstávání.
Ale nic jinýho mi nezbylo, jinak by děti rodiče házeli asi přes plot a připoutali je k vratům. Mám pár typů, kteří by toho byli schopni. Protože to jsou ku*va karieristi.
A co, vydělávám sto litrů měsíčně, ale moje čtyřletý dítě si neumí dojít včas na záchod. Ne na malou, ale na velkou. Na hodně velkou.
Kafe v práci kupodivu bylo. Kupodivu bylo moje. Takže jsem si nemusela hrát na ultravelkýho zloděje kafí. Stejně by poznali kulový. Problém byl, že jsem nikde nenašla mlíko. Hlavně že tam máme pět ledniček. Vlastně šest. Krutá realita hygieny. Když už jsem to chtěla vzdát, vzpoměla jsem si, že tu někdo někdy mluvil o sypký smetaně. Takový to, když je fakt nouze. Našla jsem něco, co vypadalo jako koks a smrdělo to jako prášky na spaní. Nevadí, buď budu veselá nebo budu mimo.
První dítko v 6:03. "Dělej, za 10 minut mi jede autobus, koukej makat"! slyším ze šatny. Tak tohle bylo ještě docela milý milá matko. Dítka přicházejí, evidetně šťastný, že je někdo budil o prázdniny dřív jak v 10. Což chápu. Takže kyselý výraz přehlížím a tvářim se hrozně soucitně. Ráno jsem si taky namalovala pusu, jakože výraznou, nude, hnědou jakože abych řekla "tak jsem zpátky v plný síle a vůbec se za to nestydim!" cejtila jsem se docela dobře, prostě úča jak má bejt. "Pani učitelko, asi jste si umazala pusu od snídaně"! Hm, tak snad si nemyslí, že snídám....no nevadí, upravím a učí se dál. Poučení pro příště: v buse se takhle brzo ráno spí, nemaluje se huba Nikolo!
Vytiskla jsem si výzdobu, takový pěkný vytřihovánky. Stříhá se to nůžtičkama na nehty a je to fakt uklidňující. Moc uklidňující. Tak moc, že jsem to hodně uklidněně hodila o zem, protože jsem pejskovi ustřihla ocas. A pak i ucho. No nic, uklidníme se zpěvěm, zpívám ráda. Usednu za klavír, nahodim výraz ala Mozar a jdeme na to.
" Pani učitelko, mě bolí bříško"!
" Kočko, tak se jdi zkusit vykakat"
" Už jsem to zkoušela, fakt to nejde"
" Tak dobře, zkus to ještě jednou"
" Hm, tak já jdu"
Jedeme si Sedí liška pod dubem, když slyšim " Ale mě bolí i hlava, je mi fakt blbě"!
Beru teploměr, dáváme si pauzu na pití a čůrání a mezitim meřim tepotu.
"To bude dobrý, broučku, si jenom unavená"
37.1 , 37.2 , 37.3, 37.4....no, hledám číslo na maminku a volám. Díťátko jde domu, jde domu za bráškou a druhým bráškou, který mají angínu. V krku jí bolelo už včera, ale snědla moc zmrzliny.
Tak jo, pokračujeme ve zpěvu. Kočka leze dírou, Ovčáci, Pec nám spadla a další nejnovější pecky.
" Pani učitelko??!!
Anoo?
" Budeme si povídat kde jsme byli o prázdninách"?
Tak můžeme. Co by ne.
Turecko, Egypt, Bulharsko, Krkonoše, kempování.
" A co jste dělala Vy paní učitelko?"
(Tak vzhledem k našim platům jsem si mohla dovolit tak zájezd na letiště a zpátky)
Já jsem byla tak různě...no...třeba...u dědy, u babičky, doma, na nákupu, doma, v hospo - teda restauraci, doma, doma a pak doma...
Stačí, jdeme ven. Venku vidím babičku jednoho chlapečka.
"Jééé, on je tady náš Johánek, nemůžete mi ho přehodit přes plot"??
Prosííím??!! Ale to nejde, to si musíte dojít k vrátkům.
" A babi, proč musíš jít až takhle k vrátkům"?
" Já nevim Johánku, to je tady takovej stupidní zákon"!
No nic, zákony jsou stupidní to je pravda, ale až budu jednou zvedat těžký váhy babi, tak ti ho hodim přímo do náruče!
Jdem na oběd, kuře a brambor. Jednoduchý, dobrý a docela mastný jídlo.
Dobré chutnání děti.
" Pani učitelko, mě to nechutná"
" Pani učitelko, já nemam rád brambory"
" Pani učitelko, to kuře bylo někdy žívý?"
" Pani učitelko, myslíte že v tom kuřátku můžu najít vajíčko" ?
DOST, jezte co sníte, pak to odneste.
Děti ulehají na lehátko.
Dneska už to stačilo, jdeme číst. Čte kolegyně.
- Maruško, jdi na jahody, jdi pro jablka, jdi pro kytičky, nebo tě zabijeme, vydali se na cestu a v lese zmrzli, konec - zítra budeme číst o Kohoutkovi a slepičce.
Tak já nevim, snad toho kouhouta nenechá umřít, aby si děti nemyslely, že ho pak máme k obědu.
Usedám za stůl, hlavu v dlaních a jsem ráda, že už mám dneska konec.
" Pani učitelkooooo??"
Anoooo?
" Zavřete laskavě ty dveře, jde na mě PRŮVĚJ"!
Beru kabelu, loučim se s kolegyní a utíkám pryč.
Prší. Prší hodně, tohle fakt nepřeběhnu. V šatně je deštník. Bez barbieny, Elsy, Medvídka Pú. Je černej. Myslim že tu byl i loni, myslim že je tu fakt dlouho. Beru ho a doufám, že nikomu chybět nebude. Právě ten deštník vystihuje mojí náladu. Vlastně se mi líbí. Mlčí, nemluví, nemá teplotu a ještě mi dělá službu. Asi ho adoptuju.
Doma sedám ke kafi a vypínám.
Když zvoní telefon: " Ahoj Nikol, hele neviděla jsi tu někdo ten černej deštník"???








PROSÍM, BERTE CELÝ ČLÁNEK S VEEEELKOU NADSÁZKOU, NĚCO JE PŘITAŽENÉ ZA VLASY, A ROZHODNPĚ BYCH NERADA NĚKOHO URAZILA. ČLÁNEK JE JEN PRO POBAVENÍ A ZPŘÍJEMNĚNÍ DNE.

Vaše Nikol
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama