NIKOL WRITES_______________ FOOD______________ BEAUTY_______________ OTHER

Jak jsem se zpekla

10. března 2018 v 11:21 | Nikol |  Food
Tak jsem zase měla minulý týden osvícení.
Tektokrát to nesouviselo s mojí psychickou stránkou, ale měla jsem chuť něco tvořit. Problém je ovšem v tom, že jsem levá jak šavle. A tak jediné, v čem se teoreticky mohu vyřádit je pečení nebo vaření. Další problém nastává v momentě, kdy se rozhoduji co vlastně vytvořím. V tomhle směru si zezačátku vždycky docela věřím, takže nějaká bábovka u mě nemá šanci. Tentokrát jsem ale ještě zvýšila level. Koukala jsem po receptech typu - raw (čti rooo), low carb (lou karb, a ne, neni to krab), paleo a podobně.
Měla jsem chuť na něco hrozně dobrýho, něco, co bude vypadat dobře na instáči a něco, co bude jíst i ten můj. Takže. Volba padla na low carb bounty. No taková ta super tyčinka s kokosem politá čokoškou. Popravdě, nevím zásady low carb stravování a mohu teď upřímně říct, že by asi to ani nebylo nic pro mě. Každopádně. Přelouskala jsem seznam ingrediencí, všechno jsem měla doma, takže nebylo na co čekat.
Začeme spodní vrstvou psaly. Mandle, kokosový olej, kokos, kakao a vajíčka. U těch vajíček byla poznámka, že by měly být od šťastných slepiček. No nejsem si jistá jak se u slepic projevuje pocit štěstí, ale chodit si v hovnech, jíst trávu a potom se nechat zabít na polívku, obšťastní asi každého.
A,první problém. 40 g kokosového oleje. Nemám kuchyňkou váhu. A tak jsem spoléhala na svůj kulinářský instinkt a prostě hrábla lžící a doufala, že mi to v troubě nevzplane. Když jsem všechno mixovala na nejvyšší otáčky, mixer udělal zvuk připomínající křupnutí při otevřené zlomenině. Rozhodla jsem, že je čas všechno vyndat a nakydat (doslova!!!) do pečící formy vyložené papírem. Po třista nadávkách a vystřídání tak 4 dalších kuchyských propriet jsem dokončila proces výroby korpusu.
Další zmatek nastal ve chvíly, kdy jsem se dočetla, že na tuto vrstvu, přijde další vrstva. Už jenom jak to píšu, jsem zase vzteklá jak pes. To byla ta vrstva kokosová, že...
To nevadí že kokos byl v té spodní vrstvě. Kokosu není nikdy dost. Kokos totiž vládne světu.
A zase ta gramáž. 150 g. Koukám na ten sáček a přemýšlím, kolik to zase tak může být. A tak vysypu všechen obsah do mističky. Však ono se něco stane. Do toho přišla cca celá pixlička kokosového mléka, a zase, oblíbený kokosový olej. (Joo a vanilkové aroma, ale tohle doma nevedu.)
Jenže. Při pečení tohohle.....čehosi, jsem se utvrdila v tom, že mám asi problém. A to je ten, že nejdřív čtu jen začátek receptu a v procesu pečení dočítám zbytek. A tohle si mi zase vysmtilo. Přečetla jsem si totiž, že takhle vrstva se musí jaksi "svařit"... A tak jsem všechno přehodila zase do kastrolku a vařila. Svářela. Míchala. Čuchala něco divného a začla se vztekat. Mezitím se mi v troubě pekla ta vrstva spodní. Když jsem svařila cosi kokosového, vyndala jsem pekáček z trouby a četla dál. " Před tím než začnete svářet kokosovou vstvu nechte spodní vrstvu nechte důkladně vychladnout".
Tak to si dějal.....sranda, žejo.
Venku zrovna bylo asi -5 stupňů, takže jsem na zkušenou hospodyňku pekáč šoupla na okno. Ven.
V duchu jsem se modlila, jestli by si nějaký ptáček čirou náááhodou nedal cosi, připomínající Karpaty pro své úchvatné hrboly a vůni, jako když trouba začne stávkovat. Kokosová vrstva musela počkat. Po půl hodince se mi zdálo vše dostatečně studené, vychladlé, uleželé, odstáté, svařené. A tak jsem začala proces patlací. Propriety, které byly využity v předchozím procesu, jsem musela umýt a a využit znovu. Už mi malinko cukalo oko, ale věděla jsem, že blížím ke konci. Pekáček jsem opět šoupla na mráz, protože si předtím absolutně nestěžoval.
Jako poslední, měla přijít na řadu vysokoprocentní čokoláda. Ta, co byla v šuplíku. Tam, vespod, aby ji nikdo nenašel.
"Lááááskooooo, neviděl jsi někde tu hořkou čokoládu??"
"Myslíš tu, jak byla pěkně hnusná?"
Děkuju pěkně. Tak to mi stačí. Beru čokádu na vaření, házim ji do mikrovlnky, rozheřívám, nakydám na spodní vrstvu, kokosovou vrstvu, vychladlou nevychladlou a jdu si udělat kafe. Jestli je low carb, vegan nebo free style mě vůbec nezájíma.
I v těch minus 10 to tuhne asi tak 200 let, což znamená, že se někde stala chyba.
Když už je konečně druhý den ráno, čas snídaně, přichází ten očekávaný moment. A to je fotka na Instagram. Jenže. Vyfoťte fotogenicky něco, co vypadá, jako když už to někdo někdy jedl. A ani mango nakrájené jako od Gordona Ramsayho to moc nezachránilo...
No a jestli se ptáte na chuť. Po tom, co mě začali svědit uši ( mě se takhle projevu alergie na potraviny) jsem se zařekla, že už nikdy neupěču nic jinýho než vyzkoušenou bábovku, z mouky, cukru a mlíka a budu mít klid.
Bylo to suchý, málo sladký (ona tam byla ještě stevie žejo, ale inteligentě ji tam nikdo nepřidal) no a můj se na to podivaj stylem " kočičko, tohle si žer sama".
A tak jsem z toho sežrala tu velmi kvalitní čokoládu navrchu a pak jsem si to lámala do jogurtu na malý kousíčky, protože jedině tak se to dalo.
Alespoň jsem měla celý týden co snídat.
No a jestli se ptáte, jaký měla fotka na instagramu úspěch, tak žádný. Když k tomu nemůžu dát hešteg lowcarb nebo cukrfree nebude to in. Takže jsem tam nic nedala, na instagramu se totiž nelže, no ne??!

(Kdyby Vás zajímal původní recept, tak vám ho sem nedám, nebudu přeci dělat REKLAMU!!??)



A tímto se s Vámi loučím, užijte si krásný víkend, upečte něco dobrého a hlavně klid!
Vaše Nikol
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama